Vyšehradská kapitula
Budovy (církevní,
správy kapituly atd.)
Legenda budov a objektů - mapa Vyšehradu
Pro prohlížení mapy klikněte na nadpis Legenda...
Bazilika sv. Petra a Pavla
Kapitulní chrám sv. apoštolů Petra a Pavla na Vyšehradě ve své nynější podobě je trojlodní pseudobazilika s kaplemi při bočních lodích, hloubkovým, trojboce uzavřeným kněžištěm se sakristií a kaplí na bočních stranách. Po stranách průčelí stojí dvojice věží. Fasády kostela mají náročnou novogotickou úpravu. Bohatě je upraveno zejména průčelí s portály a věže.
Pro zobrazení dalšího textu a fotografií klikněte na nadpis
Rotunda sv. Martina
Drobná stavba s lodí kruhového půdorysu, k níž se na východě připojuje apsida půdorysu nepravidelné, parabolicky rozevřené podkovy.
Nové děkanství
Jedná se o patrovou novogotickou palácovou stavbu v ulici K Rotundě 10, Vyšehrad čp. 100, postavenou na půdorysu krátkého obdélníku se středním risalitem v průčelí. Před průčelím budovy, odsunutým od ulice, je ponechán čestný dvůr, upravený dnes jako předzahrada.. Mezi předním nárožím domu a přilehlými objekty čp. 81, 82, 91 a 92 stojícím při ulici jsou brány do zadního traktu, upravené dnes jako garáže.
Farní budova
Patrová budova stojí mimo uliční čáru obklopena ze všech čtyř stran zahradou, chráněnou vysokou ohradní zdí. Čelní strany domu jsou čtyřosé, boční trojosé. Fasáda eklektická, gotizující. Patrová a hlavní římsa jsou profilovány. Obdélná okna rámují šambrány s přetínajícími se pruty a výžlabky. Dvě střední osy tvoří rivalit ukončený stupňovaným štítem, pod nímž i pod hlavní římsou probíhá obloučkový vlys. K obdobně upravenému východnímu průčelí přiléhá otevřená předsíň.
Kanovnické rezidence
Objekty čp. 90 a 91, K Rotundě 12 a 14, jsou řešeny jako dvojdům a jednotnou romantickou gotizující fasádou. Průčelí obou spojených budov je patrové, osmiosé, osově řešené. V krajních risalitech je po dvojici sdružených oken. V přízemí jsou dvě okna a ve střední části obdélný vchod pro každý z domů. V patře mezi risality jsou čtyři okna, střed průčelí zaujímá nika se sochou Panny Marie. V jejím parapetu je umístěn znak kapituly. Okna, vchody i nika mají novogotické orámování. Trojúhelné štíty risalitů jsou podtaženy obloučkovým vlysem a ve vrcholech doplněny polygonálními věžičkami. Boční fasády jsou řešené obdobně jako průčelí jsou čtyřosé, střecha valbová.
Nové proboštství
Jednopatrová, volně stojící budova v ulici Štulcova 4, Vyšehrad čp. 89, je orientovaná severojižním směrem s bohatě členěnou novogotickou fasádou. Severní průčelí symetricky řešené s krajními risality vrcholícími trojúhelnými štíty. V patře risalitů jsou zřízeny balkony na konsolách. Fasáda mezi risality je čtyřosá. Uprostřed patra je umístěn kanovnický znak. V ose domu přes ulici se nachází izolovaná brána se špičatým završením. Nad domovním vstupem na východní straně vystupuje v patře arkýř kaple. Jižní průčelí kromě krajních risalitů doplňuje ještě střední schodišťový rivalit ukončený terasou. Interiér domu je z větší části plochostropý, vybavený novogotickými nebo křížovými klenbami, ve sklepech jsou klenby segmentové. Ze zvýšeného přízemí do patra vede monumentální schodiště s náročně řešeným kamenným zábradlím.
Kanovnické rezidence
Objekty čp. 81 a 82 v ulici K Rotundě 6 a 8, jsou řešeny jako dvojdům. Společná průčelí je patrové, desetiosé. Trojice krajních oken po obou stranách tvoří ploché risality zdůrazněné omítkovým pásováním. V levém risalitu ve třetí ose je umístěn vchod čp. 82 v obdélném stuhovém ostění. Vstup do čp. 81 je umístěn ve střední ose pravého risalitu. Je obdélný bez ostění. Patro odděluje patrová a průběžná podokenní římsa. Okna prvního patra chrání rovné římsy. V patře mezi pátou a šestou osou je vyhloubena nika, v níž je umístěna socha sv. Josefa. Na soklu sochy je osazen znak Vyšehradské kapituly. Hlavní římsa je profilovaná, střecha valbová.
Staré proboštství
Na místě dnešního objektu za hřbitovní zdí byla oplocená vinice s domkem ( lusthaus), který nechal postavit Jan Kapoun z Karlova. Po jeho smrti pozemek i domkem připadly vyšehradské kapitule, která ji následně prodala duchovnímu Janu Kotvovi z Freygeldu. V roce 1712 nemovitost koupil vyšehradský děkan Macht, který na místě zpustlého objektu nechal kolem roku 1722 postavit tuto barokní rezidenci, následně obývanou i vyšehradskými probošty. V roce 1817 došlo v objektu k drobným stavebním úpravám. Parcela dvoupodlažního domu se zahradou s ohradní zdí přiléhá k severní ohradní zdi vyšehradského hřbitova. Hlavní západní průčelí do ulice je sedmiosé. Hmota průčelí je členěna symetricky na střední trojosý risalit, který vystupuje na úroveň podstřešní římsy a je zastřešen valbovou střechou a na dvě nižší křídla , zastřešená polovalbovými střechami. V centrální ose risalitu je umístěn hlavní vchod s kamenným portálem segmentově zaklenutým nadpražím. Je orámován edikulou, tvořenými pilastry v toskánském slohu a segmentově oblamovanou římsou. zahradní průčelí je podobné, střední risalit vystupuje daleko výrazněji. Severní postranní fasáda je jednoosá. Půdorysná dispozice objektu je jednotraktová, ve všech místnostech jsou ploché stropy. Vlevo od vstupního prostoru je situováno vřetenové schodiště s dřevěnými stupni. Střední reprezentační sálek v 1. patře je osvětlen ze dvou stran trojicemi velkých obdélníkových oken. Stěny jsou zdobeny dnes již jen torzy fresek od malíře Jana Ferdinanda Schora. Výmalba sestává z iluzívní architektury doplněné figurálními a ornamentálními motivy . Ve čtyřech rozích sálku jsou znázorněny alegorie Čtyř živlů. V roce 1960, ky byl objekt využíván státní organizací, byly fresky zabíleny. V roce 1995 byly poškozené fresky opět odkryty a odborně restaurovány Jarmilou a Tomášem Švédovými. Podlaha sálku je původní dřevěná, ze širokých prken. Zůstala i zachována řada původních detailů.
Staré děkanství
Do domu čp. 14, Soběslavova 1, je pojata levá boční loď, část lodi příčně a apsida zbořeného románské baziliky sv. Vavřince. Části hlavní a pravé boční lodi kostela, ležící v zahradě vpravo vedle domu, byly odkryty archeologickým průzkumem.
Bývalý kostelík sv. Jana Stětí
Byl postaven v průběhu 14. století. Roku 1654 při budování barokní vojenské pevnosti byl z obou stran zkrácen, byly sníženy boční stěny, byl zřízen nový nižší strop ve formě klenby a postupně zvenku zasypán. V roce 1764 byla na severní straně přistavena sakristie. V roce 1764 byla postavena před pevnostní zdí kaple P. Marie s průchodem do zasypaného kostelíka.
Kaple P. Marie
Drobná stavba na téměř čtvercovém půdorysu s nižším přístavkem na východní straně směrem k fortifikaci. Na vrcholu nízké sedlové střechy z prejzové krytiny je vztyčena osmiboká lucerna s bání, potaženou měděným plechem. V lucerně jsou čtyři zaklenutá okénka. Báň je zakončena ozdobnou tepanou zlacenou korouhví se symboly královské koruny, žezla, lva a orlice držících meče. Korouhev je ukončena kovaným křížem se dvěma rameny.
K rotundě, objekt čp. 16
Původně hospodářský objekt sestává ze tří samostatných budov dvůr nepravidelného půdorysu. V jihovýchodním rohu dvora stojí dvoupodlažní budova s polovalbovou střechou s půdorysem ve tvaru L s dodatečně přistaveným jednopodlažním křídlem s pultovou střechou na severní straně. Východní průčelí domu je dvouosé, jžní tříosé. Do dvora směřuje trojúhelný štít, pod nímž probíhá podstřešní profilovaná římsa. Okna nejsou orámována. Objekt je částečně podsklepen, sklep je zaklenut cihelnou valenou klenbou s trojúhelníkovou výsečí. V přízemí objektu je umístěno restaurační zařízení se zázemím, v 1. patře je umístěna bytová jednotka se samostatným vchodem a schodištěm ze dvora. Původně obytné stavení bylo postaveno před bělohorskou bitvou ( 1620) Kašparem z Kaprštejna. Zpustlý dům po třicetileté válce byl opravňován po roce 1663. Dělostřeleckou palbou pruskými vojsky byl objekt poškozen v roce 1757. Na fasádě směrem k rotundě jsou dosud vidět uvízlé dělové koule.
Hřbitovní kaple a kapitulní hrobka na Vyšehradském hřbitově
Hřbitovní kaple s kapitulní hrobkou na Vyšehradském hřbitově byla postavena jako součást severní arkády dle projektu Antonína Wiehla (1846 – 1910) v roce 1899. Návrh k úpravám hřbitova a k této stavbě vzešel od probošta Vyšehradské kapituly Mikuláše Karlacha už v roce 1871, nejprve v novogotickém stylu, později v letech 1874 a 1875 v dobovém novorenesančním stylu. Většinu arkád s toskánskými sloupy a křížovými klenbami uskutečnil architekt A. Wiehl v letech 1899 – 1908. Malířskou výzdobu arkád a novorenesančním dekorem navrhl a provedl malíř Rudolf Říhovský ( 1859 – 1937), inspirovaný římskými katakombami a Rafaelovými lodžiemi ve Vatikánu.
Pro zobrazení dalšího textu a fotografií klikněte na nadpis
Boží muka
Naproti objektu rotundy sv. Martina jsou umístěna boží muka z roku 1714. Na nízkém hranolovém soklu stojí robustní válcový sloup s římsovou hlavicí nesoucí hranolovou kapličku s kamennou stříškou. Boky kapličky jsou vybrány polokruhem zaklenutými mělkými nikami, v nichž jsou umístěny novodobé skleněné mozaiky s portréty českých patronů. Na vrcholu stříšky je zakotven dvouramenný kovový zlacený kříž.
Pomník probošta Mikuláše Karlacha
Pomník významného vyšehradského probošta Mikuláše Karlacha je umístěn v Karlachových sadech poblíž objektu čp. 16. Postavu v životní velikosti vytesal z pískovce akademický sochař Pavel Malovaný. Socha je umístěna na pískovcové desce, kde je umístěn nápis „ PROBOŠT MIKULÁŠ KARLACH 1831 – 1911“. Dílo bylo odhaleno při oslavě stoletého výročí od přestavby vyšehradské baziliky sv. Petra a Pavla za přítomnosti prezidenta republiky Václava Klause dne 29.6.2003.
Základní kámen k pomníku byl požehnán 29.6.2000 pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem.
Památník kněžím, řeholníkům a řeholnicím, obětem fašismu a komunismu
Na vyšehradském hřbitově v sousedství presbytáře baziliky sv. Petra a Pavla byl umístěn památník, věnovaný kněžím, řeholníkům a řeholnicím, obětí totalitních režimů fašismu a komunismu. Památník tvoří mírně nakloněná deska z tmavé leštěné žuly s nápisy. Centrální bod památníku tvoří barokní kovaný kříž, který původně zdobil průčelí barokního chrámu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.
Pamětní deska s bustou Elišky Přemyslovny
Reliéfní plastika je umístěna na nároží bývalého kostelnického domku ( nyní restaurace Rio), představuje Elišku Přemyslovnu s královskou korunou, manželku Jana Lucemburského a matku Karla IV., která na Vyšehradě prožila poslední léta svého života. Autor akad. malíř Lumír Šindelář ( 1925 – 2011 ) použil pro návrh podoby Elišky její reliéfní portrét z triforia svatovítského chrámu. Busta modlící se královny spočívá na čtyřstranném soklu připomínajícím hradby s nárožními věžemi. Mezi nimi je umístěn třířádkový text : „28.X.1330 – Vyšehrad - svou smrtí – opustila - Králov. – Eliška – matka – Karla IV. Věnuje - kapitula – sv. Petra – a Pavla.“. Pod hradbami jsou erby : přemyslovský s orlicí a královský s českým lvem. Mezi nimi je erb kapituly - zkřížené klíče pod berlou a mitrou.
Dům kostelníka, dnes restaurace Rio
Byl postaven během úprav vyšehradského hřbitova v roce 1886 jako náhrada za zbořený kostelnický domek ( čp.11), který byl umístěn na hřbitově a překážel navrhovaným úpravám.
Čertův sloup
v ulici K rotundě v Karlachových sadech po pravé straně před východní ohradní zdi vyšehradského hřbitova je umístěno torzo tří kusů kamenných sloupů opřených do formy nepravidelného trojhranu ( v délce asi 160 - 240 cm, hmotnosti cca 2500 kg ). Do roku 1787 tyto kusy sloupů byly vystaveny v interiéru chrámu, potom byly přeneseny na vedlejší hřbitov a nakonec v roce 1888 na dnešní místo. Sloupy jsou spojeny s legendou v několika verzích
Podlé té nejznámější přinesl sloup na Vyšehrad až z Říma čert. Tak dlouho se totiž pokoušel o duši jednoho vyšehradského kněze, až s ním nebožák uzavřel smlouvu: čert dostane jeho duši, pokud přinese z římského kostela P. Marie za řekou Tiberou 7 kamenný sloup dřív, než on odslouží mši. Čert ihned odletěl do Říma, z kostela vytrhl sloup a vydal se na zpáteční let. Nad benátskou zátokou však na něho čekal sv. Petr, který mu sloup třikrát shodil do moře a čert ho odtud musel třikrát lovit. Nad Vyšehrad proto doletěl pozdě a tak sloupem vztekle mrštil na kostel sv. Petra a Pavla. Sloup propadl střechou a klenbou až na dlažbu a přitom se rozbil na tři kusy. Takto pověst poprvé publikoval latinsky v roce 1700 Jan F. Hammerschmidt (s. 87-89) a česky někdy v letech 1700-1721 zapsal Jan Beckovský (s. 460-461).
V chrámu sv. Petra a Pavla je vyobrazena v nástěnné malbě neznámého autora z doby kolem roku 1760 nad vchodem do sakristie v severní lodi. Pověst potom v různých variantách publikovala řada autorů, jako samostatnou v souboru pražských pověstí poprvé Josef Svátek v roce 1883
Původní účel a umístění sloupu 570 cm vysokého není objasněno, existuje řada hypotéz. Například, že to byl pohanský časoměrný sluneční sloup nebo spíše raně románský sloup z chrámu sv. Petra.
Kaplička se sochou sv. Vojtěcha
je situována na rohu ulic K rotundě a Soběslavovy a je součástí ohradní novogotické zdi. Kaplička byla postavena zároveň s objektem kanovnického domu čp. 81. Za prosklenými dvířky ve výklenku je umístěna socha sv. Vojtěcha, kopie barokní polychromované dřevořezby v životní velikosti z roku 1997. Originál barokní sochy ze 2. čtvrtiny 18. století byl přemístěn a instalován do levé postranní lodi baziliky sv. Petra a Pavla , vysvěcen byl v roce 1997.
Pomník vyšehradského probošta Václava Štulce
Hranolový podstavec pomníku je zhotoven z pískovcových barvených kvádrů s dekorem novogotického tvarosloví. Na podstavci je umístěna polopostava probošta , v rukou se svazkem listin. Autorem bronzové realistické busty je sochař Štěpán Zálešák. na čelní straně podstavce je nápis : "Proboštu Václavu Štulcovi / křísiteli zašlé slávy Vyšehradu / věnoval probošt Mikuláš Karlach / 1910", na zadní straně je nápis : " Hic decus nomenque Tuum / laudesque manebunt / Horac". Pomník byl v roce 1971 restaurován, nyní je ve správě Galerie hl. města Prahy.
Jezdecký pomník sv. Václava
Kopie jezdeckého sousoší sv. Václava ( z roku 1965 ) je umístěna na volném prostranství ve Štulcových sadech. Původní pískovcové sousoší zhotovil sochař Jan Jiří Bendl v letech 1678 -1680 na objednávku novoměstského magistrátu pro kašnu, umístěnou na Koňském trhu ( dnešní Václavské náměstí) proti Jindřišské ulici. V roce 1827 bylo sousoší přemístěno výš před dům čp. 826 a umístěno na nový klasicistní podstavec dle návrhu Josefa Krannera. V souvislosti s návrhem nového pomníku sv. Václava ( vítězný návrh od J.V. Myslbeka) v horní části náměstí bylo Bendlovo sousoší i s podstavcem přemístěno zásluhou probošta V. Štulce na Vyšehrad, kde bylo v roce 1965 nahrazeno kopií. Originál sousoší se od té doby nachází v Lapidáriu pražského Národního muzea. Původní dřevěný model sousoší je v současnosti nezvěstný. Sousoší je ve správě Galerie hl. města Prahy.
Kaplička se sochou sv. Ludmily
je umístěna na jihozápadním nároží hřbitovní zdi proti západnímu průčelí bazilky sv. Petra a Pavla. Výklenková kaplička v novorománském stylu byla postavena dle návrhu Antonína Bauma v roce 1880. Pískovcová barokní plastika vytvořená v letech 1710 - 1720 v dílně sochařů Brokofů pro staroměstského radního Marka Bernarda Joanelliho byla původně umístěna v bývalé společenské zahradě Na slupi pod kostelem sv. Apolináře. Odtud byla přenesena na dnešní místo. Plastika představuje kněžnu sv. Ludmilu, přidržující si kolem krku omotanou šálu, jíž byla podle pověsti zardoušena.
Klasicistní kašna v Karlachových sadech
Novou dominantou části Karlachových sadů se stala v roce 2000 kamenná klasicistní fontána, která stávala na Fügnerově náměstí v Praze 2, po bombardování hlavního města v roce 1945 byla umístěna k Pinkasově synagoze. Potom byla uložena v depozitáři a od roku 1976 byla umístěna na Karlov u budovy Pražských vodovodů a kanalizací. Po mnoha jednáních a návrzích byla kašna nakonec definitivně ustavena na Vyšehradě po důkladné restauraci a připojení na vodovodní systém.
Nově upravené Karlachovy sady a kašnu slavnostně otevřeli ředitelka NKP ing. Miloslava Havelková a kardinál Miloslav Vlk v den vyšehradské pouti , 29. června 2000.
Socha sv. Šebestiána
je umístěna v mělké výklenkové kapličce proti západní ohradní zdi vyšehradského hřbitova. Kaplička byla postavena v roce 1894 zásluhou vyšehradského probošta Mikuláše Karlacha. Kamenná plastika světce sem byla přenesena ze staroměstského domu čp. 406 - U Harantů ( majitel byl oběšen z okna Staroměstské radnice r. 1621 ). Barokní socha z 1. poloviny 18. století představuje světce - mučedníka sv. Šebastiána oděného bederní rouškou v okamžiku jeho mučednické smrti , připoutaného k torzu stromu a probodnutého třemi šípy. Ve stěně pilastrového podstavce je vsazena kamenná deska s reliéfními informačními nápisy. Kaplička a socha byly restaurovány v roce 1922 a v květnu roku 2011.