Kapitulní knihovna a archiv

     patří k nejstarším a nejvzácnějším knihovnám v českých zemích. Knihy, shromažďované a posléze odkazované kanovníky, však začaly být systematicky zpracovávány až v 17. století, kdy byla založena nynější kapitulní knihovna. Začátkem 19. století byly knihovní fondy roztříděny podle obsahu a pořízen autorský seznam. V tu dobu se knihovna rychle zvětšovala. Např. v roce 1859 měla knihovna 6.000 svazků, v roce 1881 již 10.000 jednotek. K pozdějším velkým darům patří bohatá knihovna probošta Václava Štulce a kanovníka Beneše Metoda Kuldy, moravského národopisce a básníka.

     Z řady kanovníků, kteří se zasloužili o zpracování a tím zpřístupnění fondů jmenujme např. kanovníka Dr. Mikuláše Karlacha (1872 – 1882), kanovníka dr. Antonína Lenze (1882 – 1887), kanovníka Františka Vaněčka (1903 – 1912), významného kampanologa kanovníka Václava Müllera (1912 – 1931). V roce 1950 byl do funkce bibliotekáře jmenován kanovník Karel Pražák. Stačil ještě provést revizi 20.533 inv. jednotek než byla kapitulní knihovna převedena pod správu Památníku národního písemnictví v Praze. (PNP). Dík citlivému přístupu vedení PNP byla ponechána kapitulní knihovna na místě a jen vzácné rukopisy a prvotisky byly z bezpečnostních důvodů uloženy v trezoru Strahovské knihovny: další, menší část rukopisů pak ve Státním ústředním archivu v Praze. Ve Strahovské knihovně byly rukopisy a inkunábule vědecky zpracovány univ. Prof. PhDr. Bohumilem Rybou. Po roce 1991 se vrátila knihovna opět do správy kapituly, kdy nemalou zásluhu o její novou katalogizaci a odpovídající péči měl, dnes bohužel již zesnulý knihovník, kanovník František Verner.

Rozsáhlý historický knížní fond kapitulní knihovny souvisí jednak se sběratelskou činností kanovníků, jednak s významem samotné Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Například Vyšehradský kodex vznikl u příležitosti korunovace prvního českého krále Vratislava II. v roce 1085, k Vyšehradu se váže graduál, antifonář a další rukopisy. Jeden z pokračovatelů nejstaršího českého kronikáře Kosmy byl Kanovník Vyšehradský svým dílem zvaným Letopis.

Do kulturního dědictví patří 40 prvotisků uložených v kapitulní knihovně, stovky tisků uvedených v Knihopise českých a slovenských tisků od nejstarší doby do konce 18. století, na 1.500 bohemikálních tisků zpracovaných v Knihovně Akademie věd ČR pro retrospektivní bibliografii cizojazyčných bohemik od roku 1500 do roku 1800 a stovky dalších starých vzácných tisků nebohemikální provenience.

Láska a úcta ke vzdělání, kulturním hodnotám vedla kanovníky k péči o písemné památky. Výstižně tento vztah vyjádřil jeden analista, když napsal: „V knihovně vyšehradské jest uloženo mnoho knih, o nichž Daniel Adam z Veleslavína řekl „Mnohé knihy dobré nyní se tlačí a vydávají, které po stu letech s těžkostí dosaženy budou, jestliže se pilně a bedlivě neschovají“.