Na místě dnešního objektu za hřbitovní zdí byla oplocená vinice s domkem ( lusthaus), který nechal postavit Jan Kapoun z Karlova. Po jeho smrti pozemek i domkem připadly vyšehradské kapitule, která ji následně prodala duchovnímu Janu Kotvovi z Freygeldu. V roce 1712 nemovitost koupil vyšehradský děkan Macht, který na místě zpustlého objektu nechal kolem roku 1722 postavit tuto barokní rezidenci, následně obývanou i vyšehradskými probošty. V roce 1817 došlo v objektu k drobným stavebním úpravám. Parcela dvoupodlažního domu se zahradou s ohradní zdí přiléhá k severní ohradní zdi vyšehradského hřbitova. Hlavní západní průčelí do ulice je sedmiosé. Hmota průčelí je členěna symetricky na střední trojosý risalit, který vystupuje na úroveň podstřešní římsy a je zastřešen valbovou střechou a na dvě nižší křídla , zastřešená polovalbovými střechami. V centrální ose risalitu je umístěn hlavní vchod s kamenným portálem segmentově zaklenutým nadpražím. Je orámován edikulou, tvořenými pilastry v toskánském slohu a segmentově oblamovanou římsou. zahradní průčelí je podobné, střední risalit vystupuje daleko výrazněji. Severní postranní fasáda je jednoosá. Půdorysná dispozice objektu je jednotraktová, ve všech místnostech jsou ploché stropy. Vlevo od vstupního prostoru je situováno vřetenové schodiště s dřevěnými stupni. Střední reprezentační sálek v 1. patře je osvětlen ze dvou stran trojicemi velkých obdélníkových oken. Stěny jsou zdobeny dnes již jen torzy fresek od malíře Jana Ferdinanda Schora. Výmalba sestává z iluzívní architektury doplněné figurálními a ornamentálními motivy . Ve čtyřech rozích sálku jsou znázorněny alegorie Čtyř živlů. V roce 1960, ky byl objekt využíván státní organizací, byly fresky zabíleny. V roce 1995 byly poškozené fresky opět odkryty a odborně restaurovány Jarmilou a Tomášem Švédovými. Podlaha sálku je původní dřevěná, ze širokých prken. Zůstala i zachována řada původních detailů.
Domek je příkladem drobné barokní symetrické kompozice.




