Hřbitovní kaple a kapitulní hrobka na Vyšehradském hřbitově

138

Hřbitovní kaple s kapitulní hrobkou na Vyšehradském hřbitově byla postavena jako součást severní arkády dle projektu Antonína Wiehla (1846 – 1910) v roce 1899. Návrh k úpravám hřbitova a k této stavbě vzešel od probošta Vyšehradské kapituly Mikuláše Karlacha už v roce 1871, nejprve v novogotickém stylu, později v letech 1874 a 1875 v dobovém novorenesančním stylu. Většinu arkád s toskánskými sloupy a křížovými klenbami uskutečnil architekt A. Wiehl v letech 1899 – 1908. Malířskou výzdobu arkád a novorenesančním dekorem navrhl a provedl malíř Rudolf Říhovský ( 1859 – 1937), inspirovaný římskými katakombami a Rafaelovými lodžiemi ve Vatikánu. Po stranách centrální hřbitovní kaple s půlkruhovou apsidou jsou souměrně umístěny 2 menší obdélníkové místnosti, které sloužily jako umrlčí komora a zázemí kaple. V podzemí kaple jsou umístěny 3 místnosti ( kopírující dispoziční řešení a rozměry přízemí ), sloužící jako krypta pro členy kapituly. Přístup do podzemní krypty je umožněn obdélníkovým otvorem v podlaze centrální kaple. Otvor je zakryt mramorovým poklopem s dekorem kříže s kovovými úchyty. V podlaze pravé místnosti byl původně další otvor do podzemí a pod ním bývalo úzké točité schodiště. Pravá komora krypty sloužila jako předsíňka dalších komor krypty.

V březnu roku 2005 byl proveden průzkum krypty. Záměrem průzkumu bylo zjistit stav krypty a stav rakví pohřbených členů kapituly a identifikovat jejich pozůstatky. Krypta i kaple byla v užívání Správy pražských hřbitovů od roku 1961 do roku 1997. V průběhu užívání touto organizací došlo k vážnému narušení stavu objektu, krypta byla nškolikrát narušena násilným vloupáním.

Po otevření krypty se naskytl úděsný pohled. Rakve s pozůstalými byly rozmístěny ve 3 místnostech. V levé komoře byly položeny pouze na podlaze, v pravé a střední komoře byly uloženy na podlaze a v další vrstvě na ocelových nosnících. V levé a pravé komoře byly podél rakví a v jedné rakvi volně uloženy kosti a lebky ( byly sem přeneseny ze zrušených jednotlivých hrobů Vyšehradského hřbitova a pravděpodobně i z barokní krypty nacházející se na jižní straně baziliky pod kaplí P. Marie Šancovské ). Vlivem vlhka a nevětraného prostředí ( původní odvětrání podzemí bylo zazděno) byly všechny kovové konstrukce ( ocelové nosníky pod rakvemi a spodní příruby stropnic) značně zkorodované. Omítka stěn a stropů na některých místech byla opadaná na holé , mokré zdivo.

Počet rakví se zprvu nedal přesně určit, některé byly násilně otevřené a vyrabovány , víka rakví pohozena stranou. Některé rakve měly víka propadlá následkem hmotnosti další vrstvy rakví. Několik rakví bylo položeno na bok a kosterní pozůstatky vyklopeny na podlahu.

Většina rakví byla ze dřeva s pláštěm z lisovaného železného pocínovaného nebo pozinkovaného plechu, se železnými výztuhami. Některé rakve byly zdobeny tlačenými plechovými nebo papírovými aplikami ( kříže, krajkoví, nároží apod.). Dřevěné prvky byly ztrouchnivělé a plesnivé, plech zkorodovaný, na řadě míst proděravělý. Vnitřní povrch plechových vík rakví byl potažen šedou zpráškovatěnou vrstvou koroze. Některé rakve byly opatřeny vnitřní plechovou vložkou se skleněným průzorem v místě hlavy pohřbeného. Většina vložek byla v minulosti otevřena a poškozena, skla rozbita. Dřevěné rakve byly zcela devastované, spodní části ztrouchnivělé a rozpadlé. Na 16 rakvích byly nalezeny kovové tabulky s rytým nebo raženým jménem zemřelého. Na 3 rakvích byly nalepeny sotva čitelné papírové štítky se jménem. Na 13 rakvích vně nebo uvnitř nebyly identifikační tabulky vůbec nalezeny.

Po posouzení stavu krypty na základě skutečnosti a fotografické dokumentace a náčrtků s umístěním identifikovaných pozůstatků bylo rozhodnuto, že pozůstatky pohřbených budou exhumovány a pietně uloženy do nových dřevěných exhumačních schránek. Volně ložené kosti ze hřbitova byly rovněž složeny do nových schránek. Dřevěné schránky byly opatřeny ochranným nátěrem. 18 schránek bylo označeno novými rytými štítky s daty identifikovaných členů kapituly. Stávající devastované rakve byly zlikvidovány. Prostor krypty byl opraven a vysušen, stěny a strop vymalovány a bylo znovu obnoveno odvětrání nad střechu objektu.

Hřbitovní kaple byla obnovena a opravena, oltářní menza s oltářní skulpturou Ukřižování byla restaurována. V levé přilehlé místnosti byly podél stěn rozmístěny historické náhrobní kameny ( dříve umístěné za presbytářem baziliky). Přilehlá místnost na pravé straně byla upravena jako pietní mauzoleum významných proboštů kapituly Václava Štulce, Mikuláše Karlacha a biskupa Františka Zapletala dle návrhu JUDr. Jana Kotouse, ředitele kapitulní kanceláře.

Hrobový prostor byl požehnán proboštem kapituly Antonínem Doležalem za účasti děkana ThDr. Jiřího Hubera a dalších členů kapituly dne 9. května roku 2005.

Ve hřbitovní kapli jsou při různých příležitostech slouženy bohoslužby.

V otevřené předsíní na stěně vedle vchodu do kaple jsou umístěny 4 desky se jmény pohřbených.

Na deskách vlevo jsou uvedena jména proboštů a děkanů :

Ruffer Vojtěch, probošt ( 1790 -1870), Fleischer Jan, děkan (1802 – 1881), Štulc Václav, probošt (1814 – 1887), Lenz Antonín, probošt (1829 – 1901), Kočí František, děkan (1821 – 1904), Karlach Mikuláš, probošt (1831 – 1911), Burian Josef, probošt (1854 – 1922), Kuchynka Josef, děkan (1844 -1923), Zapletal František, světící biskup a probošt (1861 – 1935), Vaněček František, probošt (1859 -1937), Groh Ludvík, probošt ( 1866 – 1941), Wünsch Antonín, děkan (1864 -1953), Boháč Jan Nep., probošt a papežský komoří (1888 – 1968), Beneš Josef, probošt (1905 – 1979), Černocký Bohuš, děkan (1902 – 1984), Pašek Josef, probošt (1912 – 1986)

Na deskách vpravo jsou jména kanovníků:

Vinařický Karel (1803 – 1869), Ehrenberger Josef (1815 – 1881), Havlů Jan (1826 – 1897), Kyselka Josef (1846 – 1911), Pop Josef (1840 – 1914), Müller Václav (1865 -1931), Šittler Eduard (1864 – 1932), Kepka Josef (1872 – 1938), Bouzek Josef (1880 – 1950), Tomášek Alois (1873 – 1952), Vošahlík Otakar (1875 – 1960), Stříž Antonín (1888 -1960), Pražák Karel (1889 -1963), Ježek Josef (1879 – 1963), Kovařík Bohumil (1902 -1975), Novák Stanislav, Verner František, Čejka Gustav, Adler Zdeněk