Josef Kuchynka ( 5. 4. 1884 – 3. 11. 1923)

V průběhu XIX. století byla církev konfrontována s historickým procesem, který probíhal prakticky po celou druhou polovinu tohoto věku páry a elektřiny. Utváření nové společnosti a nebezpečí sociálních zápasů vedlo ke vzniku moderní sociální nauky církve a přehodnocení úlohy duchovenstva v aktivní účasti na politickém dění. Josef Jan Kuchynka, vyšehradský kanovník a pozdější kapitulní děkan je toho příkladem.

Původem byl z Hradce Králové, kde se 5. dubna 1844 narodil. Po skončení základní školy studoval na gymnasiu v letech 1855 – 1863. Pak následovala teologická studia na pražské universitě, která ukončil v roce 1867. Kněžské svěcení přijal 31. července z rukou tehdejšího pražského arcibiskupa kardinála Bedřicha Schwarzenberga. Jeho prvním působištěm byl Rakovník, kde sloužil zprvu jako kaplan. V roce 1871 se stal městským děkanem. Kromě obvyklé práce vyplývající z jeho postavení duchovního pastýře, věnoval se Kuchynka opravě překrásného rakovnického gotického kostela sv.Bartoloměje. Za tuto svoji práci si vysloužil uznání nejen městské rady, ale zejména svého arcipastýře. Od roku 1885 se s ním setkáváme na místě vikáře rakovnického vikariátu. Stává se členem rakovnického okresního zastupitelstva, zasedá v obecním zastupitelstvu. a je členem okresní školní rady.

V roce 1891 nalézáme Josefa Kuchynku jako duchovního správce ve Stodůlkách na okraji Prahy. Ani zde nezahálí a nový stodůlecký kostel, dokončený v roce 1901, je toho ostatně důkazem. 4. dubna 1893 se mu „dostalo toho štěstí“ jak píše ve svém životopise, že je zvolen sídelním kanovníkem Královské kolegiátní kapituly sv.Petra a Pavla na Vyšehradě. Ovšem vyšehradský kanonikát není pro Kuchynku zdaleka důvodem pro odchod z veřejného života. Kuchynka dále neúnavně působí v Praze v dozorčích školských orgánech a stává se velmi aktivním činovníkem nejrůznějších chudinských spolků, zabývajících se základní sociální péčí. Je duchovním ředitelem Spolku sv. Marie – Anežky pro podporování chudých v Království Českém, předsedou vincenciánské konference na Vyšehradě, členem správní rady universitní koleje Arnošta z Pardubic, je členem výboru pro vydávání „Katolických Listů“, vedoucím činovníkem Družstva sv. Vojtěcha.

Počátkem 90. let XIX. století hrozilo, že křesťanští sociálové se stanou dominantní silou v českém katolickém politickém životě. V roce 1895 je proto z podnětu Mikuláše Karlacha založena „Pražská družina pro katolickou organizaci“, kde se Josef Kuchynka stává jedním z vedoucích činitelů. Ta se později transformuje v elitní Českou katolickou stranu, reprezentující svým programem zejména konzervativní část českého venkova a vyjadřující tradiční sepětí mezi národně orientovanými šlechtickými kruhy a vedoucími církevními představiteli.

Po úmrtí probošta Mikuláše Karlacha je na vyšehradský proboštský stolec povolán dosavadní kapitulní děkan Josef Burian a Josef Kyselka se stává kapitulním děkanem. Spolu s proboštem Burianem převedl kapitulu nelehkým obdobím 1. světové války a počátky nové Československé republiky, která nebyla ve svém vlasteneckém nadšení církvi zvláště nakloněná. Umírá 3. listopadu 1923 a je pohřben ke svým spolubratrům do kapitulní hrobky na Vyšehradském hřbitově.

Portrét kapitulního děkana Msgre. Josefa Kuchynky namaloval pražský malíř válečných námětů a portrétista Václav Sochor (1855 – 1935).