Karel Josef Khun ( 1736 – 1829)

Snad nejkrásnější portrét nám po sobě zanechal v portrétní galerii Vyšehradské kapituly kanovník Karel Josef Khun. Tento bývalý jezuita dnes téměř upadl v zapomenutí. Víme o něm, že se narodil v roce 1736 v Praze, kde se v 15 letech stal novicem jezuitského řádu. Prodělal náročnou přípravu v olomoucké a pražské řádové koleji. Vystudoval filosofii a teologii a začal působit jako gymnasiální pedagog na jezuitských gymnasiích nejprve v Klatovech, pak v Mnichově Hradišti a nakonec v Jindřichově Hradci. V roce 1763 ve svých 27 letech přijímá kněžské svěcení. Podle jezuitské řehole se však ani tím nestává plnohodnotným členem řádu. Slavné sliby skládá až ve věku 33 let, roku 1769. V tom samém roce je zvolen papežem Lorenzo Ganganelli, který jako Klement XIV. podlehl soustředěnému nátlaku Španělska a dalších států a brevem „Dominus ac Redemptor“ v roce 1773 jezuitský řád zrušil.

Exjezuita Khun, se podobně jako jeho další spolubratři začal věnovat duchovní správě a stává se farářem ve Vodokolkách. Mezitím, tehdy již poměrně známý spisovatel, dosáhl titulu magistra filosofie a bakaláře teologie. Jeho spisy, z nichž např. „Krátký výtah křesťanské dokonalosti“ dosáhl tří vydání a byl přeložen do němčiny, patřily mezi tehdy poměrně široce oblíbenou duchovní četbu. Obecného uznání dosáhla i obsáhlá „Biblická konkordace“ vydané v Praze v roce 1784. Khun se věnoval rovněž sepisování vzorových kázání, která zamýšlel jako praktickou pomůcku, hlavně pro venkovské kněze. Vyšla v pěti dílech v průběhu let 1776 – 1882. Pro kandidáty stavu manželského sepsal v roce 1802 „Katechismus ženichův“ a v témže roce také praktického průvodce katolickou věroukou.

Není divu, že široké veřejnosti známý autor, byl roku 1804 zvolen vyšehradským kanovníkem. Jako poměrně finančně nezávislý jedinec byl proti svým dalším spolubratrům v určité výhodě, o čemž svědčí mj., že mohl obdarovat kapitulu, během svého kanonikátu, liturgickou soupravou značné umělecké ceny. Když se stal bývalý kníže – biskup z Churu Karel Rudolf hrabě Buol – Schauenstein 29. března 1810 vyšehradským proboštem, byl to právě Khun, kterého si nově jmenovaný probošt vybral na Vyšehradě jako prokurátora – obhájce svých zájmů. Pro Khuna to znamenalo nejenom nepřítomného probošta zastupovat při plnění jeho povinností v chóru, ale musel se dát také v jeho zastoupení na proboštskou prebendu instalovat.

Kanovník Karel Josef Khun se nestal v průběhu svého kanonikátu ani jedním z dignitářů Vyšehradské kapituly. Zdá se, že po smrti děkana Petsche v roce 1826 usiloval o tuto prebendu, avšak netaktickým postupem probošta Buol – Schauensteina, který se zřejmě bál, aby nebyl nařčen z nadržování svému prokurátorovi, byl o ní připraven. Kapitulním děkanem se tehdy stal Tadeáš Želízko, který se projevil jako velmi špatný hospodář a během dvou let kapitulu málem přivedl k bankrotu. Khun zůstal až do své smrti v roce 1829 oblíbeným kazatelem, pečoval o kostely, kde působil a o vyšehradskou školu. Kapitule zanechal nejenom krásné liturgické předměty, ale zůstal po něm i nádherný portrét od slavného českého portrétisty Antonína Machka, namalovaný v roce 1825. Je na něm zobrazen důstojný, energický kněz, oblečený v sutaně z černého moiré hedvábí. Dnes zdobí stěnu Machkova salónku Nového děkanství na Vyšehradě, který po tomto významném českém malíři 1. poloviny XIX. století, díky Khunově portrétu, dostal jméno.