Mikuláš Karlach ( 5.12.1831 – 5.11.1911)

V katolických rodinách bylo starou tradicí, že se nově narozenému dítěti dávalo jméno po světci, jehož svátek připadl na den narození dítěte nebo na den následující. A tak není divu, když v rodině Karlachových v Brandýse nad Labem přišel 5. prosince 1831 na svět syn, že dostal jméno Mikuláš. Od mládí nadaný a učenlivý chlapec, vystudoval Staroměstské akademické gymnasium, kde na něho zapůsobili zejména dva profesoři, oba Václavové, Klicpera a Štulc. Ten první zřejmě přivedl mladého studenta k literatuře, zatímco přátelství s druhým poznamenalo Karlacha na celý život. Právě pod vlivem vlasteneckého kněze Václava Štulce, literáta, polonisty a jedné z vedoucích osobností národního probuzení, se Karlach rozhoduje po maturitě pro studium kněžství. Od roku 1851 je studentem pražského semináře a 31. července 1855 přijímá kněžské svěcení z rukou pražského arcibiskupa kardinála Bedřicha Schwarzenberga. Po vysvěcení působí v duchovní správě, ponejvíce na Rakovnicku. A právě zde se začíná projevovat jeho „budovatelský“ duch. Ve farnostech, které jsou mu svěřeny, opravuje kostely a hřbitovy, organizuje výstavbu školy a také nové okresní silnice z obce Slabce do Rakovníka. Vedle těchto aktivit si soustavně prohlubuje vzdělání a v roce 1862 dosahuje doktorátu filosofie.

Jeho aktivity nezůstávají bez pozornosti a tak není divu, že je 17. prosince 1871, právě na návrh svého bývalého profesora Štulce, zvolen vyšehradským sídelním kanovníkem. Dnes víme, že Štulcův návrh byl návrhem cíleným a pro Vyšehrad i kapitulu šťastným. V Karlachovi získala kapitula nejen vynikajícího organizátora, v pravém slova smyslu manažera, ale i finančního odborníka. V kapitule uspořádal knihovnu, čítající dnes 27 tis. svazků, uspořádal nesmírně cenný kapitulní archiv a založil muzeum. Cílevědomou ekonomickou činností rozmnožil majetek kapituly přikoupením dvou velkostatků, jejichž výnosy využíval pro financování rozvoje Vyšehradu v národním duchu. Jako kanovník odpovědný za přestavbu kapitulního chrámu sv.Petra a Pavla, uskutečnil Štulcův záměr regotizace v duchu obnovení charakteru chrámu z doby Karla IV. Prosadil a rozšířil vyšehradský farní hřbitov, kde inicioval vybudování monumentální hrobky významných osobností českého národa – Slavína. Byl to on, který doporučil svému příteli, smíchovskému podnikateli Fischerovi – Novotnému, aby daroval spolku Svatobor dostatečnou finanční částku, za kterou byl Slavín vybudován.

Dalo by se ještě hodně dlouho vypočítávat o co všechno se Karlach zasloužil. Jak je v českém národě obvyklé, vděku se mnoho nedočkal. Naopak celý svůj život musel bojovat se závistí a pomluvami. Snad také proto vydal v roce 1905 své „Paměti proboštů vyšehradských“, které jsou dodnes nezastupitelným pramenem informací všem, kdo se zajímají o novodobou historii Vyšehradu. Až ke konci života se mu dostává uznání. Po smrti Štulcova nástupce probošta Antonína Lenze je zvolen 19.března 1902 proboštem Královské kolegiátní kapituly sv.Petra a Pavla na Vyšehradě. Stává se tak zemským prelátem. Dostává se mu mnoha dalších poct a vyznamenání. Nejcennější pro něj však zcela určitě byla skutečnost, že jako probošt kapituly mohl 29. června 1903 předat českému národu Josefem Mockerem regotizovaný a nádherně vyzdobený vyšehradský kapitulní chrám, novou dominantu Prahy, důstojný protějšek velechrámu sv. Víta. Ohlas, který nově upravený vyšehradský chrám, spolu s dalšími stavbami na Vyšehradě měl, vyvolal zájem i oficiálních míst. Karlachovi se dostalo pocty v té době nejcenější. Jako nejvyšší představený kapituly uvítal na Vyšehradě 29. dubna 1907 císaře Františka Josefa I. A že panovníka vítal především jako českého krále si snadno domyslíme.

Probošt Mikuláš Karlach umírá měsíc před svými 80. narozeninami, 5. listopadu 1911. Zanechal po sobě dílo, které nelze přehlédnout, a které je obecně uznáváno. Proto, když bylo v roce 2003 oslavováno 100. výročí otevření regotizovaného chrámu sv.Petra a Pavla na Vyšehradě, dnes papežské baziliky minor, byla ve vyšehradských sadech nesoucích Karlachovo jméno, po zásluze odhalena, za účasti prezidenta republiky a dalších zástupců české veřejnosti, Karlachova socha.

Portrét probošta Mikuláše Karlacha namaloval oblíbený portrétista J.L.Šichan (1847 – 1918) v roce 1903.