Obrazová
a portrétní galerie

Bohumil Stašek ( 17.února 1886 – 8.srpna 1948 )

Osobnost prvorepublikového politika, slavného kazatele a spisovatele Bohumila Staška není třeba zvlášť představovat. Čas od času se objeví v televizi vzpomínka nebo přímo autentické záběry pohřbu Karla Hynka Máchy 6. května 1939 z Litoměřic na Vyšehrad, který inicioval, nebo památná pouť ke sv. Vavřinečku u Domažlic dne 13. srpna 1939, kde v emotivním kázání vyjádřil manifestačně, za účasti 120 000 poutníků, odpor českého národa proti německé okupaci.

 

Bohumil Stašek se narodil v Klabavě 17. února 1886. Gymnasiální studia absolvoval v Plzni a poté začal studovat teologickou fakultu University Karlovy v Praze. Kněžské svěcení přijal 18. července 1909. Zprvu začal působit jako kaplan v Mýtě a později je ve stejné funkci přeložen do Plzně. Již od svých studentských let, kdy začal přispívat do nejrůznějších novin a časopisů se věnuje intenzivně politické práci. Jeho činnost nezůstala dlouho bez povšimnutí a po krátkém působení v Plzni se stává v roce 1912 vikaristou na Vyšehradě. Snad to bylo zásluhou tehdejšího probošta Josefa Buriana, významného představitele české katolické žurnalistiky a křesťanského sociálního hnutí, který si mladého kněze s vyhraněnými zájmy pravděpodobně vybral. Nasvědčuje tomu i skutečnost, že krátce po svém příchodu na Vyšehrad se Stašek stává jedním z předních představitelů katolického politického života v Čechách. Během 1. světové války, bylo především Staškovou zásluhou, že se dosavadní tři katolické politické strany sloučily v jednu. Stašek se stává od 1. září 1918 ústředním tajemníkem takto vytvořené Spojené strany katolické. V ten samý den vydaným provoláním, „Idea svatováclavská a boj o samostatnost českého národa“ se ústy Staškovými, český katolicismus přihlásil k myšlence československé samostatnosti, vyjádřené ostatně manifestačně při Svatováclavské pouti dne 28. září 1918.

 

Stašek nezahálel ani v novém společném státě Čechů a Slováků. V letech 1919 – 1938 je generálním tajemníkem Československé strany lidové, kterou od roku 1930 až do okupace pak řídil jako její předseda. Za poslance Národního shromáždění byl zvolen poprvé v roce 1925 a byl jím nepřetržitě po celou dobu trvání 1. republiky. V té době se intenzivně věnoval žurnalistické a publicistické činnosti. Je šéfredaktorem Pražského večerníku a Lidových listů, zakladatelem nakladatelství Vyšehrad a vydává několik vlastních spisů o křesťanské politice. V roce 1930 je mu udělen papežem titul monsignore a tři roky později se stává vyšehradským sídelním kanovníkem. Když bylo po začátku okupace v roce 1939, z podnětu msgre. Staška, rozhodnuto o přenesení ostatků Karla Hynka Máchy z Litoměřic do Prahy na Vyšehrad, stal se pohřeb milovaného básníka manifestací národní svébytnosti. Staškova činnost proti okupantům kulminovala jeho statečným vystoupením a nezapomenutelným kázáním na celonárodní pouti ke sv. Vavřinečku 13. srpna 1939 u Domažlic. Emotivní vlastenecky laděné kázání vyvrcholilo přísahou 120 tisíc shromážděných, že „ať se děje cokoli, český národ svou matku Vlast nikdy neopustí“. Již za 14 dnů – 1. září 1939 – je msgre Stašek zatčen Gestapem. Po krátkém věznění v koncentračním táboře Oranienburg je přemístěn do Dachau, kde prožil celou válku. Zde také v důsledku věznění přichází o oko. Setkává se zde ovšem i s mnoha svými přáteli. Společný osud s ním sdílejí např. pozdější kardinál Josef Beran nebo vyšehradští kanovníci Josef Beneš či Svatopluk Láb.

 

Po osvobození koncentračního tábora Dachau v květnu 1945 se msgre. Stašek vrací do osvobozené vlasti a na Vyšehrad.  Zpočátku si léčí své vězněním podlomené zdraví, ale již 12.8.1945 jej nacházíme opět na Chodsku u sv. Vavřinečka na děkovné národní pouti.  Stává se po zásluze proboštem své milované Vyšehradské kapituly, je vyznamenán Čsl. válečným křížem 1939 a získává mnoho dalších ocenění. Snaží se zapojit do politického života, pokud mu to jeho zdraví dovoluje. Odmítá tehdejší smířliveckou politiku vedení lidové strany a koketování s komunistickou stranou a s dalšími socialistickými stranami prostřednictvím tzv. Národní fronty. Zdravotní stav mu však brání zapojit se zcela do boje o demokracii. Msgre. Bohumil Stašek umírá dne 8. srpna 1948 a je pohřben do rodinného hrobu na Vyšehradském hřbitově.

 

Portrét msgre. Bohumila Staška z portrétní galerie Vyšehradské kapituly namaloval v roce 1935 malíř Kaminský, kterého slovník čsl. výtvarných umělců, vydaný v roce 2000, označuje jako „malíře diletanta“. Je ovšem také autorem podobizen kardinála Schwarzenberga a arcibiskupa Huyna v pražském arcibiskupském paláci.