Pozvání na pouť ke sv. Valentinu

8980 untitled_hdr2_Relikviář s ostatky sv. Valentina

 

http://www.apha.cz/cpr-valentin-aktualni-nabidka

Pouť ke sv. Valentinu se letos uskuteční v sobotu 16. 2. 2019.

Relikviář s ostatky světce (lopatkou) bude vystaven ve čtvrtek 14. 2. 2019 po celý den otevírací doby baziliky (od 10:00 do 17:00)      a pak v sobotu 16. 2. 2019 od 10:00 do 17:00.

Od 15:30 bude v bazilice sloužena poutní mše svatá. 

SVATÝ VALENTIN

ATRIBUTY: ptáci, růže, kohout, je zobrazován jako kněz se slepou dívkou, ratolestí, s ochrnutým    dítětem u nohou

PATRON: zasnoubených dvojic, šťastného sňatku, lásky, zamilovaných, mladých lidí, cestujících, turistů, proti moru, mdlobám, epilepsii, infekčním chorobám, nákaze, epileptiků, včelařů, výrobců pohledů a blahopřání

Ve středověku se rozšířil kult sv. Valentina (Valentino) jako patrona věrné, čisté a oddané lásky. Muži a mládenci svým dívkám 14. února, na den sv. Valentina, odevzdávají kytici květů jako projev svého citu a úcty anebo jim posílají pozdrav, pohlednici, nějakou pozornost, o čemž ovšem není v žádné valentinské legendě zmínka.

Křesťanská tradice zachovala jen skromné zprávy o životním příběhu sv. Valentina. Časem se však vytvořila legenda na pozadí historického rámce antického Říma. Valentin vykonával v Římě kněžský úřad v době panování císaře Claudia II. Gothica (268-270). Pověst o schopnostech a ctnostech Valentinových se dostala k císaři. Vladař dal rozkaz, aby se Valentin ihned osobně představil. Při audienci mu řekl: „Doslechl jsem se o tvé moudrosti, že jsi rozvážný, rozumný a statečný muž. Řekni, proč tě nemohu přijmout mezi své přátele? Proč nezachováváš zákony této země a věříš v ty nové pověry? “ Valentin odpověděl: „Pověrou by bylo, kdybych vyrobeným modlám se klaněl. Já jsem Kristův kněz a klaním se skutečnému a pravému Bohu, jen jemu přináším dary!“

Císař se zamyslel nad jeho obhajobou křesťanů a rozhodl se, že Valentina jako římského občana musí izolovat. Svěřil ho pod dozor městského prefekta. Důstojník Astorius ho odvedl do svého domu pod svou kontrolu. V Astoriově domě se Valentin setkal s krásnou, leč slepou dívkou. Důstojník ji představil jako svou dceru a prosil: „Ukaž, že Kristus může dát mé dceři opět světlo, že ji tvým prostřednictvím může vrátit zrak!“ Valentin byl překvapen v prudké vzplanutí lásky k této dívce, a tak se začal modlit. V tom okamžiku děvče vykřiklo: „Otče, já vidím, zase vidím.“ Astorius, jeho dcera a všichni rodinní příslušníci uvěřili v Boha. Zvěst o zázračném uzdravení krásné Astoriově dcery se rychle šířila Římem. Pohané se seskupily kolem Astoriova domu, v hněvu vyvedli Valentina na silnici Flaminiovu a tam před dnešní Porta del Popolo jej sťali mečem. Křesťanka Savinella ho pochovala. Pohané zahubili také celou Astoriovu rodinu.

K nejstarším místům svatovalentinské úcty v Čechách patřil středověký kostel sv. Valentina ve Valentinské ulici na Starém Městě pražském, postavený pravděpodobně koncem 12. století, odsvěcený roku 1792 a zbořený při asanaci staré zástavby Prahy v závěru 19. století. Ve Svatovítské pokladnici na Pražském hradě byl ostatek sv. Valentina vložen do gotického relikviáře, stejně tak je relikvie sv. Valentina zaznamenána v soupisu ostatků na hradě Karlštejně.

V bazilice sv. Petra a Pavla na Vyšehradě je v relikviáři v Kapli Panny Marie Bolestné uložen ostatek světce – kost z lopatky, získaný možná již za císaře Karla IV., nebo až v 19. století. Barokní relikviář s ostatkem byl znovunalezen společně se třemi dalšími v roce 2002 v zázemí Vyšehradské kapituly.  Tyto relikviáře byly součástí barokní výzdoby kostela Petra a Pavla ze 2. čtvrtiny 18. století. Při rekonstrukci a dostavbě chrámu v letech 1885 – 1903 byly přeneseny na nové oltáře a odstraněny teprve po nástupu komunistického režimu v 50.letech 20. století a byly pokládány za ztracené. Relikviáře byly restaurovány a jsou součástí chrámové klenotnice.