Rotunda sv. Martina

2

Drobná stavba s lodí kruhového půdorysu, k níž se na východě připojuje apsida půdorysu nepravidelné, parabolicky rozevřené podkovy. Interiér lodi je zaklenut kupolí nasedající přímo bez římsy. V kupoli není vynechán otvor pro lucernu. Apsida je oddělena od lodi ústupkem a její podlaha je o 2 stupně zvýšena. Vnitřní průměr rotundy je 650 cm, síla zdiva 95 cm a hloubka apsidy 220 cm.

Výstavbu rotundy lze pravděpodobně datovat do druhé poloviny 11. století. První písemná zmínka o ní je až z roku 1396. Po roce 1420 byla opuštěná, sloužila k různým účelům i jako obydlí ( v apsidě byla umístěna kuchyň, v klenbě byl vybourán otvor pro komín). V průběhu 15. a 16. století byla několikrát poničena. Roku 1719 byla rotunda  upravena a vrácena  k církevním účelům. Za vlády Josefa II. byla kaple zrušena a odsvěcena, sloužila jako vojenské skladiště střelného prachu. Ve 40. letech 19. století měla být zbořena, aby nepřekážela nově budované silnici v pevnosti, ale nedošlo k tomu.  Zasáhl tehdy nejvyšší purkrabí hrabě Chotek. Od roku 1871 se táhla jednání mezi kapitulou a erárem o vykoupení rotundy z vojenského vlastnictví. Po čtyřech letech úředního jednání se konečně v roce 1875 došlo k dohodě. C.k. finanční správa dospěla k sumě 500 zlatých, z čehož polovinu zaplatila kapitula, druhou polovinu uhradil pro­bošt Václav Štulc a Sv. Martin se opět stal církevním majetkem. Roku 1878 byla rotunda obnovena nákladem kanovníka Františka Kočího podle projektu Antonína Bauma v puristickém slohu. Vstup na západní straně byl zrušen a zazděn, nový vchod byl  vybourán na straně jižní a opatřen novorománským kamenným portálem zdobeným motivy z Vyšehradského kodexu. Na portále je vytesán nápis SANCTE MARTINE ORA PRO NOBIS – Svatý Martine oroduj za nás. Interiér byl dekorativně vymalován, zvláště apsida figurálními novozákonními motivy.  Oltářní obraz sv. Martina v biskupském rouše namaloval Josef Hellich (1807-1880) a konchu v apsidě ( Kristus v mandorle obklopený 2 anděly na motivy Vyšehradského kodexu) malovali Antonín König (1836-1911) a Jan Heřman (1844-1904). František Sequens vyzdobil malbami mramorovou menzu.  Oltář  a sanktuárium byly vytvořeny v novorománském slohu ( obětní stůl ze sliveneckého  mramoru, nástavec  dřevěný zlacený, s křížem). Poslední významné opravy se uskutečnily v roce 1991 a nedávné době. Nad portálem  je zazděna dělová koule na památku pruského obléhání Prahy v roce 1757. Lucerna je zakončena pozlaceným křížem s půlměsícem a sluncem.  Dnešní vzhled je výsledkem několika oprav.

Románská rotunda sv. Martina je jednou z nejvýznamnějších a nejstarších dochovaných románských staveb na území našeho státu.