Staré proboštství

199

Na místě dnešního objektu za hřbitovní zdí byla oplocená vinice s domkem ( lusthaus), který nechal postavit Jan Kapoun z Karlova. Po jeho smrti pozemek i domkem připadly vyšehradské kapitule, která ji následně prodala duchovnímu Janu Kotvovi z Freygeldu.

Vyšehradská kapitula, kterou vojenský erár současně s budováním pevnosti vystěhoval do podhradí, nikdy neustala ve sna­ze vrátit se zpět na Vyšehrad, ke svému kostelu. Existence civilního kostela uprostřed vojenské pevnosti byla sice poněkud absurdní, k jeho prosté likvidaci ale vojenské úřady, přece jen sáhnout nemohly. Když v roce 1707 začala generální barokní přestavba kostela, vycítil nový kapitulní děkan Matěj Macht z Löwenmachtu příležitost. Našel si záminku – na tak nákladnou stavbu je přece nutno neustále dohlížet. Zodpovědná osoba musí být proto v blízkosti, kdykoliv snadno dosažitelná a nemů­že běhat třeba několikrát za den ze svého obydlí v podhradí do příkrého svahu Vyšehradu, je proto nejvýš nutné, aby si děkan postavil dům hned u kostela. Vojenský erár, snad aniž domyslil věc do konce, povolil a děkan Macht si nechal po­stavit nevelkou rezidenci.. Usadil se tu, a když v roce 1719 zemřel, zdaleka se nedočkav dokončení stavby kostela, převzal dům vyše­hradský probošt. Kapitula tak učinila první ma­lý krůček k návratu a probošti tu pak sídlili až do roku 1874, kdy bylo dostavěno proboštství nové. V roce 1817 došlo v objektu k drobným stavebním úpravám.

Parcela dvoupodlažního domu se zahradou s ohradní zdí přiléhá k severní ohradní zdi vyšehradského hřbitova. Hlavní západní průčelí do ulice je sedmiosé. Hmota průčelí je členěna symetricky na střední trojosý risalit, který vystupuje na úroveň podstřešní římsy a je zastřešen valbovou střechou a na dvě nižší křídla , zastřešená polovalbovými střechami. V centrální ose risalitu je umístěn hlavní vchod s kamenným portálem segmentově zaklenutým nadpražím. Je orámován edikulou, tvořenými pilastry v toskánském slohu a segmentově oblamovanou římsou. zahradní průčelí je podobné, střední risalit vystupuje daleko výrazněji. Severní postranní fasáda je jednoosá. Půdorysná dispozice objektu je jednotraktová, ve všech místnostech jsou ploché stropy. Vlevo od vstupního prostoru je situováno vřetenové schodiště s dřevěnými stupni. Střední reprezentační sálek v 1. patře je osvětlen ze dvou stran trojicemi velkých obdélníkových oken. Stěny jen torzy fresek od malíře Jana Ferdinanda Schora ( profesora inženýrské stavovské školy 1686-1767). Výmalba sestává z iluzívní architektury doplněné figurálními a ornamentálními motivy . Ve čtyřech rozích sálku jsou znázorněny alegorie Čtyř živlů. V roce 1960, kdy byl objekt využíván státní organizací, byly fresky zabíleny. V roce 1995 byly poškozené fresky opět odkryty a odborně restaurovány Jarmilou a Tomášem Švédovými. Podlaha sálku je původní dřevěná, ze širokých prken. Zůstala i zachována řada původních detailů.