Sv. Jan Nepomucký

Jan z Pomuka (Nepomuka), v letech 1389-1393 vyšehradský kanovník, kanonizovaný roku 1729 jako sv. Jan Nepomucký, byl synem Welflina z Pomuka. Pocházel z městečka, které náleželo stejnojmennému cisterciáckému klášteru (až do XV. století se pro něj užívá střídavě názvu Pomuk i Nepomuk). Jako mladý klerik se zaměřil na službu v církevních správních orgánech pražského arcibiskupství. Od roku 1369 je veřejným notářem a písařem arcibiskupského oficialátu (soudu). Stává se rovněž hlavním písařem soudních akt generálních vikářů a v letech 1373-1383 také notářem a později protonotářem arcibiskupské kanceláře a současně i notářem arcibiskupa Jana Očka z Vlašimi, prvního českého kardinála. Již v tomto období přichází do styku s Vyšehradskou kapitulou. V kapitulním archívu se dochoval notářský instrument z 5.11.1376, obsahující rozhodčí výrok arcibiskupa Jana Očka v majetkovém sporu, vydaný dvěma notáři – Janem Welflinovým z Pomuka a jeho kolegou Václavem Durasem Matějovým z Prahy. Na listině jsou mj. notářská znamení a tzv. podpis, psané Janovou vlastní rukou.

     Roku 1380 získal Jan z Pomuka oltářnictví k oltáři sv. Erharda a Otilie v katedrále sv. Víta a faru při kostele sv. Havla na Starém Městě pražském. Roku 1383 odchází na slavnou univerzitu do italské Padovy, kde do roku 1387 studoval kanonické právo. Studium, uzavřené dosažením titulu „doktor dekretů“, mu po návratu do Čech otevřelo cestu mezi přední činitele pražské arcidiecéze.

     Od 1.10.1389 je Jan z Pomuka v dochovaných pramenech uváděn jako kanovník kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

     I když těžiště činnosti Jana z Pomuka bylo většinou mimo kapitulu, nestál zcela stranou jejího života.(22.9.1390 vyplatil generálnímu kolektorovi důchodů papežské komory Ubaldinovi za Vyšehradskou kapitulu papežský poplatek, census za léta 1387-1389 ve výši 15 kop pražských grošů). Roku 1390 se stal žateckým arcijáhenem. I když byl tento úřad spojen s pražským metropolitním kostelem, kanovníkem pražské metropolitní kapituly nikdy nebyl. Nejvyššího postavení dosáhl v roce 1390, kdy byl jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Tento nejdůležitější úřad arcibiskupské duchovní správy, a také úřad arcibiskupského oficiála (představeného soudu), vykonával společně s Mikulášem Puchníkem. Ve funkci generálního vikáře se 20. března 1393 stal jako zastánce práva a spravedlnosti obětí ostrého mocenského střetu mezi Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. V důsledku extrémního výbuchu králova hněvu zemřel při brutálním mučení; mrtvé tělo bylo vhozeno do Vltavy.

Úcta k mučedníkovi, rodící se již krátce po jeho smrti, vyvrcholila roku 1729 kanonizací – prohlášením za svatého. Vyšehradská kapitula ke cti Jana z Pomuka nechala v kapitulním kostele zbudovat oltář, doložený roku 1719. V letech 1749-1760 stál v čele kapituly děkan Jan Tomáš Vojtěch Berghauer, autor stěžejního díla české barokní svatojánské historiografie „Protomartyr poenitentiae…“ V roce 1895 kanovník a pozdější probošt Mikuláš Karlach oslavil světce a slavného člena kapituly pořízením kamenné sochy pro Vyšehrad, novým oltářem v postranní lodi v regotizovaném kapitulním chrámu a dalšími akcemi.

     V devadesátých letech 20. století byla na severní stěně presbytáře baziliky sv. Petra a Pavla osazena bronzová reliéfní deska s postavou sv. Jana Nepomuckého. Světec má uprostřed hrudi vsazen relikviář s ostatkem. Autorem reliéfu je akademický malíř Lumír Šindelář ( 1925 – 2011), odlit do bronzu byl v dílně Jindřicha Janečka ve Vamberku.